Vydejte se na cestu časem...

Na počátku

V letech 1929-1933 zasáhla Vsetín hospodářská krize a tisíce dělníků a vyškolených pracovníků zůstalo bez práce. Uzavřena byla Thonetova továrna na ohýbaný nábytek, Reichlova sklárna i Sousedíkova továrna. Vedení města se potýkalo s tábory pracujících, kteří demonstrovali za lepší sociální podmínky a za záchranu valašského lidu. Upadaly i živnosti, které neměly komu dodávat svoje služby, a tak vedení města přistoupilo k nouzovým pracem a náhradnímu průmyslu.

Zcela paradoxně toto krizové období je i velkým rozmachem Vsetína – bylo postaveno gymnázium, lázně, městské koupaliště, obchodní škola na Rybníkách, hasičský dům, nové silnice, vodovody a kanalizace, opravena nemocnice atd.

Občané Vsetína mohou být právem hrdí na své starosty. Je to město, které i dnes vykazuje dynamiku růstu, a v období velké krize se vedení města usilovně snažilo získat výrobu tabákových výrobků, jednalo s Baťovými závody o převedení části výrob ze Zlína, s firmou Nestlé o zřízení mlékárny (která nebyla zřízena vzhledem k velké vzdálenosti od Prahy a chybějící silnici – jaká paralela s dneškem) a desítkami dalších subjektů, aby byla vyřešena nezaměstnanost obyvatelstva.

V té době již bylo zřejmé, že narůstá ohrožení republiky, a tak se mezi vybraná místa na umístění zbrojní výroby dostal i Vsetín, Povážská Bystrica, Uherský Brod, Slavičín, Dubnica nad Váhom a další. Vedení města lobovalo a s úctou žádalo, aby zbrojní výroba byla umístěna v katastru Vsetína. Město žádalo alespoň o vojenskou posádku, případně o umístění železničního vojska, ale i díky osobním kontaktům a výhodné nabídce Čs. Zbrojovce Brno má město Vsetín dodnes možnost mít tu čest poděkovat všem, kteří tehdy bojovali za umístění velkého zbrojního závodu ve Vsetíně.

Ve výstavbě

Dne 11.června 1936 bylo dopisem, který odeslalo ředitelství Čs. Zbrojovky Brno městskému úřadu ve Vsetíně sděleno, že na základě zvážení žádostí města Vsetín bylo rozhodnuto postavit v katastru města Vsetín tovární prostory většího rozsahu.

Díky vedení města Vsetín byl tak položen základní kámen k nebývalému rozmachu města i celého okolí. Město získalo novou tvář a počet obyvatel se zdvojnásobil. Gigantická stavba areálu Zbrojovky měla spolknout 453 milionů korun a zaměstnat více než 2000 lidí.

Objekt kalírny č.11 byl od počátku kalírnou, pískovnou a brusírnou. Prošly jím stovky dělníků a úředníků. Kaličům prošlo rukama na stovky tun materiálů a druhů výrobků. V letech válečných a poválečných se zde v areálu vyráběly zbraně pěchotní i letecké, minomety a zaměřovače, vrtáky a nástroje, textilní stroje, dojičky, šicí stroje, ale zejména munice a kulomety. V této tradici v areálu pokračuje společnost ZVI a.s., pokračovatel této hrdé tradice.

Za války

Ve válečných letech 1939-1945 byla Zbrojovka dostavena a byla zapojena do největšího německého zbrojního gigantu v Evropě, ve kterém mimo částí Zbrojovky Brno (Povážská Bystrica, Vsetín, Kuřim, Praha, Přerov, Kroměříž, Rokycany a Rakovník) byly i zbrojovky z Beogradu, Podbrezová, Dolné Hamre a Bukurešť. Dále měla zbrojovka účasti v dalších společnostech např. Škodovy závody a v desítkách dalších. V těchto letech byly ve Zbrojovce vyráběny slavné zbraně, které se neslavně zapsaly do historie válek - kulomet ZB vz. 27, velkorážný letecký kulomet MG 131 a protitanková puška.

Vzkříšení

V prvních květnových dnech roku 1945 německá armáda zničila část Zbrojovky. Objekt č. 11 nebyl poškozen a po osvobození Vsetína Rudou armádou bylo postupně přistoupeno k poválečné obnově. Je nutno podotknout, že díky nechvalně známému Klementu Gottwaldovi bylo zamezeno rabování sovětskými demontážními oddíly, tudíž Zbrojovka nedošla vážnější újmy. Celková válečná újma byla vyčíslena na 485 125 615,99 Kč. Po známém vypořádání se s kolaboranty a škůdci se mohla společnost konečně věnovat práci.

Náhradní mírový program poválečných let nebyl jednoduchý. Zbraní již nebylo potřeba a lidé potřebovali práci. Výroba se rozbíhala pomalu a skutečně byla zavedena až v letech 1946 a 1947. Zbrojovka vyráběla autopříslušenství, součástky k brzdám, svíčky do zapalování, pletací stroje, šicí stroje, rýsovací stoly, zásobníky teplé vody, lisy, svářečky a komunální nářadí.

Současně s celkovou situací v zemi a se sílením dělnického hnutí politizovala situace ve Zbrojovce. Za největší úspěch tohoto období je třeba považovat uzavření licenční smlouvy na výrobu tkalcovských stavů Hrdina. Jednalo se o plnoautomatické tkalcovské stavy, jejichž autorem byl podnikatel Rudolf Hrdina z Týniště nad Orlicí.

Zlatá éra

Tak od roku 1946 začala nová éra Zbrojovky. Byla zaměřena na výrobu textilních stavů světové kvality. Na výrobu kulometů vz. 59, které plní svojí službu dodnes, na výrobu rozbušek, které dnes vyrábí v našem areálu Austin Detonátor, světová firma na trhu. V období socialismu se výroba Zbrojovky rozvíjela a v areálu se intenzivně stavělo. V nejlepších dobách pracovalo v areálu na 7000 pracovníků a Zbrojovka měla vlastní sídliště, kulturní dům, lesní správu a lesy, autodopravu, energetiku a učiliště s internátem.

Dlouhá cesta

Kalírna, objekt č. 11, prochází celým tímto obdobím jako červená nit. Vždyť který z výrobků z produkce Zbrojovky tudy neprošel? Který z oborů i dnes nepotřebuje moderní kalírenské technologie? A kdo by neznal GALVAMET, pokračovatele tradice objektu č. 11.

Je ovšem smutnou pravdou, že objekt č. 11 a kalírna nebyl centrem pozornosti v období plánovitého hospodářství. Ještě řadu let potrvá, než se celý areál bývalé Zbrojovky vzpamatuje z období nového kapitalismu po roce 1989. Naše společnost GALVAMET byla založena v roce 1999 a její poslání je stejné jako ve všech předchozích 70 letech. Poskytovat kvalitní službu zákazníkům ze všech oblastí průmyslu, aby i naše práce došla naplnění.